Když emoce bolí. Jak je prožívají lidé s narcismem nebo psychopatií?

Tento článek jsem připravila proto, že emoční prožívání u lidí s poruchou osobnosti je poměrně dost odlišné. Ve chvíli, kdy si budete číst charakteristiku v diagnostickém manuálu, pravděpodobně se v některé z nich poznáte. Je to naprosto normální. Každý z nás mát totiž nějaké zvýrazněné rysy osobnosti. Neznamená to ale ještě, že trpíte poruchou osobnosti. Pojďme si tedy vysvětlit, jak po emoční stránce fungují lidé, kteří trpí z některou z poruch osobností.

Celou epizodu podcastu Chci o tom mluvit o emocích a poruchách osobnosti si můžete pustit zde. Díl najdete také na Spotify.

Postupně se podíváme na tyto poruchy osobnosti:

• Psychopatii
• Sociopatii
• Narcismus
• Hraniční poruchu osobnosti
• Histrionskou poruchu osobnosti

Přesná příčina vzniku poruch osobnosti se neví. Podle odborníků za to mohou částečně geny, částečně nevhodné výchovné vzorce. To znamená, že pokud má rodič poruchu osobnosti, může ji po něm dítě zdědit. Otázkou však zůstává, nakolik opakuje to, co doma vidělo a zažilo.

Poruchy osobnosti nejsou nemoci v pravém slova smyslu, i když toto označení často vídám. Není to jako deprese, schizofrenie či jiné psychické nemoci. Například psychopatie se řadí mezi disociální (antisociální) poruchy s určitými rysy. Nejde však o duševní nemoc. Nemají totiž problém s vnímáním reality nebo s oslabenými kognitivními funkcemi. V podstatě jde o neměnný stav, jelikož jde o trvalé vzorce myšlení a chování, které se formují už v dětství a bývají extrémně obtížně léčitelné nebo dokonce vůbec. Zejména u některých konkrétních poruch osobnosti.

🧠 Psychopatie: Emoční plochost a nedostatek empatie

Psychopatie je v odborné literatuře charakterizována výrazným nedostatkem empatie, povrchními emocemi a absencí pocitu viny či studu. Lidé trpící psychopatií jsou emočně ploší. Není to tak, že by necítili žádné emoce, ale jsou jaksi oploštělé. Často jejich emoce neodpovídají dané situaci a mají sníženou reaktivitu na strach.

Nejsou schopni vcítit se do pocitů druhých, což jim umožňuje chovat se bezohledně a manipulativně. Studie naznačují, že tento deficit empatie je spojen s odlišnou funkcí mozku, zejména v oblastech zodpovědných za zpracování emocí. Zároveň to ale neznamená, že by se všichni lidé s psychopatií chovali špatně a neměli žádný morální kompas. Pořád chápou na rozumové úrovni, co je a co není správné.

Některé emoce ale cítit mohou. Sice trochu jinak, ale cítí:

• Cítí vzrušení (z rizika, dominance, kontroly).
• Cítí frustraci a vztek, když věci nejdou podle jejich plánu.
• Cítí touhu, ale spíše po moci a stimulaci než po partnerovi jako osobě.

Často působí charismatický a okouzlujícím dojmem. Jestli jste viděli seriál Papírový dům (Původní znění La Casa de Papel) – postava Profesora má bratra, přezdívá se mu Berlín, trpí psychopatií a byla to jedna z nejoblíbenějších postav celého seriálu. Dokonce tak moc, že se tvůrci rozhodli vytvořit seriál pouze s jeho postavou.

Mohou se velmi bezcitně rozhodovat, někoho podvést nebo psychicky zničit bez jakýchkoliv výčitek a riskují pro vzrušení. Vyhledávají adrenalinové situace, mohou spadnout do gamblingu, mohou mít rádi extrémní sporty nebo nelegální aktivity.

📌 Příklad: Šéf firmy se dozví, že kvůli jeho rozhodnutí budou desítky zaměstnanců propuštěny. Místo obav o jejich osudy si chladně spočítá finanční přínos tohoto kroku a jde slavit.

📌 Příklad: Psychopatický podvodník se vloudí do vztahu se starší ženou jen proto, aby se dostal k jejím penězům. Jakmile je získá, zmizí, aniž by projevil jakékoli výčitky.

Jeden z největších mýtu je, že dokážete psychopata rozpoznat na první dobrou nebo po čase. Popravdě je to hrozně těžké. Jsou to dobří herci, čím inteligentnější jsou, tím jsou nebezpečnější. Na nich nepoznáte, žádné varovné signály. Rozhodně ne ze začátku, kdy je tolik neznáte. Například nemají tiky, nestydí se, nepůsobí nervózně a dokážou lhát bez mrknutí oka.

Na první pohled psychopat nevypadá jako "zrůda", ale spíše jako lídr, úspěšný podnikatel, ale i romantický partner snů.

Už jste slyšeli o psychopatickém pohledu?

Jde o dlouhý, neúprosný oční kontakt, který působí velmi intenzivně a pronikavě. Chybí zde ale skutečné emoční reakce, a to i když se smějí. Samozřejmě jen toto nestačí k rozpoznání někoho s psychopatií. Ne každý, kdo používá intenzivní pohledy, trpí touto poruchou osobnosti.

Budu vám vyprávět o jednom zajímavém dokumentu, který jsem viděla. Jeden vyšetřovatel mluvil o lidech s psychopatií, protože chytal sériové vrahy. Vyprávěl, jak je velmi těžké někoho takového rozpoznat a podělil se o jednu ze svých "fint". Když jsou ve výslechové místnosti, tak před něj postaví tužku na stůl a řekne mu: "Tak a teď mi ji nějakým způsobem vezmi." Vysvětloval, že lidé s psychopatií si obvykle nemůžou pomoct a musí vyhrát. Opět to ale neplatí stoprocentně.

Existují studie, které naznačující, že někteří jedinci s kriminálními sklony mohou vybírat své oběti na základě jejich neverbálních projevů. 

Konkrétně jde o držení těla, způsob chůze či celkový projev sebevědomí. Například osoby s nejistou nebo submisivní řečí těla mohou být vnímány jako snadnější terče. Je však důležité poznamenat, že ne každý psychopat je násilný nebo kriminálně orientovaný, a proto nelze obecně tvrdit, že psychopaté vybírají oběti podle způsobu jejich chůze.​ Většina z nich jsou nenásilní vrazi, spíš podvodníci, manipulátoři, byznysmeni nebo se dopouští nějaké zločinu, ale bez násilí.

Otázka, která mi nedala spát... Může se člověk trpící psychopatií zamilovat?

 Lidé s psychopatií mohou navazovat vztahy, projevovat náklonnost a být ve vztazích dlouhodobě, ale jejich emoční prožívání je odlišné od běžných lidí. Nedokáží milovat tak, jak si lásku představuje my a běžně ji prožíváme. Láska, jak ji známe – zahrnující hlubokou empatii, citovou vazbu a schopnost dávat bez podmínek – je pro ně téměř nemožná. Nemají přirozenou potřebu emocionální intimity a láska je pro ně spíš nástrojem, jak něčeho dosáhnout.

🧠 Sociopatie: Impulzivní emoce a nestabilní vztahy

Sociopatie je považována za formu antisociální poruchy osobnosti (stejně jako psychopatie). Tito lidé mají silné emoce, ale neumí je ovládat. A mohou mít sklony chovat se agresivitě.

• Jsou impulzivní:

  Často jednají bez rozmyslu a jejich chování je nepředvídatelné. Emocionální reakce mají intenzivní a nepřiměřené, což vede k častým konfliktům.

• Mají nestabilní vztahy:

  Kvůli jejich impulzivitě a nedostatku empatie mohou mít potíže udržet stabilní mezilidské vztahy (ale není to pravidlo, někteří mohou být roky ženatí).  Mohou porušovat společenské normy a zákony. Mezi námi se běžně pohybují tzv. "funkční sociopaté", kteří se vyhýbají kriminálnímu chování a dokáží fungovat ve společnosti.

• Jsou mistři manipulace:

  I když mohou projevovat určitou míru empatie, často ji využívají k manipulaci ostatních pro vlastní prospěch.

📌 Příklad: Muž stojí v obchodě ve frontě a někdo se mu omylem postaví do cesty. Místo klidné reakce začne křičet, vyhrožovat a může se dokonce poprat.

📌 Příklad: Žena sociopatka se zamiluje do někoho, kdo ji odmítne, a místo smutku se rozhodne pomstít tím, že rozešle jeho intimní fotky.

Pokud někdy někdo něco takového udělal, ještě to nutně neznamená, že trpí sociopatií. Diagnostika jako taková je poměrně složitá a musí být splněno několik kritérií, které jsou jasně vymezené.

I přes svou nízkou empatii a chybějící pocity viny mohou být velmi cílevědomí, úspěšní, charismatičtí a velmi přesvědčiví. V práci může jít o vysoce postavené manažery, podnikatele nebo politiky. Ve vztazích bývají sebestřední, povrchní a někdy mají paralelní vztahy (jak to zvládají, to nevím). V rodině se chovají jako manipulativní rodiče či partneři.

🧠 Narcismus: Přehnané sebevědomí, potřeba obdivu a citlivost na kritiku

Mnoho informací o tom, jak se projevuje narcismus, si můžete poslechnout v podcastu 50 odstínů narcismu, jehož jsem spoluautorkou. Přesto si ale dovolím menší shrnutí. Narcismus se projevuje přehnaným sebevědomím: Narcisté mají grandiózní představu o vlastní důležitosti a často přeceňují své schopnosti a úspěchy. Ve skutečnosti je to však maska, neboť se uvnitř cítí velmi nejistí.

Potřebují obdiv. Vyžadují pozornost a uznání od ostatních. Pokud se jim tohoto nedostává, mohou pociťovat frustraci a hněv. Jsou citliví na kritiku. I přes jejich zdánlivé sebevědomí jsou velmi citliví na jakoukoli formu kritiky nebo odmítnutí, což může vést k intenzivním emočním reakcím, jako je hněv. Mohou ale také spadnout do deprese nebo mít úzkosti. Empatii nemají. A i když mohou rozumět pocitům druhých, často jim chybí skutečný zájem o jejich blaho. To vede k povrchním a vykořisťujícím vztahům.

📌 Příklad: Narcistický šéf potřebuje neustálé chválení od zaměstnanců. Když mu někdo naznačí, že udělal chybu, okamžitě se urazí a začne dotyčného ponižovat.

Zajímavým náhledem do mysli člověka s narcismem je seriál Apple Cider Vinegar, který najdete na Netflixu. Influencerka předstírala rakovinu, pravděpodobně jde o patologickou lhářku, narcistní sociopatku, která pro pozornost udělá vlastně všechno. 

Seriál doporučuju, nebudu prozrazovat, jak to dopadne, ale docela mě to naštvalo. Pro mě to otevírá otázku, kde je nějaká zodpovědnost influencerů. Myslím si, že by se i jejich tvorba měla řídit podle určitých platných pravidel. Opravdu kvůli nim mohou například umírat lidé, protože mají velký vliv a moc.

Člověk s narcismem napodobuje své oběti

Narcisté mají mistrovskou schopnost přizpůsobit se a zrcadlit osobnost druhých.  To jim pomáhá budovat důvěru a manipulovat s ostatními. Když si vás "vybere", začne napodobovat vaše zájmy, názory a chování, aby se vám zalíbil. 

Seznámíte se s někým, kdo má úplně stejné zájmy, vkus, humor – působí jako vaše "spřízněná duše". Ale později se ukáže, že všechno jen přebíral od vás.

Už jste slyšeli o létajících opicích? Na toto téma jsem připravovala na Instagramu samostatný příspěvek. Jde o hrozivě geniální taktiku, kterou používají. Člověk trpící narcismem si často najde spojence ("létající opice"), které zmanipuluje proti své oběti. Tím si vytvoří emocionální štít, který mu pomáhá útočit, aniž by se přímo zapojil (prostě evil!!!). Často hrají roli oběti, aby vyvolali soucit a získali podporu svého okolí.

📌 Příklad: Narcistický šéf šikanuje zaměstnance, zároveň ale manipuluje s ostatními kolegy, aby oběť vnímali jako problémového člověka. Když se oběť brání, narcista ji označí za "agresivní a nevděčnou". 

Narcistická porucha se může zhoršit věkem

Zatímco některé poruchy osobnosti se časem stabilizují (například hraniční porucha osobnosti), narcismus se může s věkem zhoršovat. S přibývajícími léty totiž ztrácí atraktivitu, moc nebo obdiv, což je vede k větší frustraci a agresivitě. Mohou se stát paranoidnějšími, ještě manipulativnějšími a agresivnějšími.

📌 Příklad: Stárnoucí narcistický herec, který ztrácí slávu, začne být extrémně vztahovačný, útočný na kritiky a neustále si stěžuje na "nevděčný svět".

Nezažili jste narcistickou tichou léčbu? Jde o extrémní způsob manipulace

Pokud se člověk s narcismem cítí zraněný nebo kritizovaný, může se zcela odmlčet a ignorovat vás. Jde o psychologickou formu trestu. Ukazuje tím, že má nad vámi moc a kontrolu. Vy se můžete cítit bezmocně, nejistě a snažíte se získat jeho přízeň zpátky.

📌 Příklad: Narcistický partner je z něčeho naštvaný, ale místo toho, aby to řešil, vás ignoruje celé dny nebo týdny. Když se ho ptáte, co se děje, reaguje chladně: "Nic, prostě už mě nezajímáš."

Narcistický trofejní efekt: rád se tebou pochlubím...

Lidé s narcismem se rádi obklopují "trofejními" partnery, přáteli nebo známými, kteří jim dodávají určitý status a punc důležitosti. Jejich partner není vnímán jako rovnocenný, ale jako doplněk k jejich image. Pokud jejich partner přestane odpovídat jejich představě o "dokonalosti", mohou ho ponížit nebo opustit.

📌 Příklad: Muž s narcismem si záměrně hledá atraktivní partnerku, aby ji ukazoval jako důkaz svého úspěchu – pokud však partnerka přestane splňovat jeho očekávání (např. přibere na váze), začne ji zesměšňovat nebo ji dokonce opustí.

📌 Příklad: Ženská trpící narcismem se chlubí svými ex-partnery, aby ukázala, jak je "žádaná", a tím si zvýšila hodnotu. 

Tak co, už ti to stačilo, nebo mě máš pořád rád...?

Lidé s narcismem rádi testují loajalitu svých blízkých, aby zjistili, jestli je "opravdu miluje". Používají různá drama, emocionální vydírání a manipulaci, aby zjistili, kam až může zajít a kam je pustíte. 

📌 Příklad hodně zajímavých vět: 

• "Pokud mě opravdu miluješ, přestaneš se vídat s tou kamarádkou, která mě nemá ráda."

• "Kdybys byl můj pravý přítel, stál bys při mně, ať udělám cokoli."

• "Po tom všem, co jsme spolu prožili, mě v tomhle nemůžeš nechat samotného!"

Mají skvělou intuici a podle ní si vybírají své oběti

Nejčastěji si vybírají empatické, pečující a citlivé osoby, které se budou snažit je "opravit" nebo "zachránit". Pokud se oběť začne bránit, narcista se ji pokusí znovu zmanipulovat nebo ji opustí a najde si novou.

Lidé z dysfunkčních rodin nebo s nízkým sebevědomím jsou často ideálními cíli pro narcisty. Terapeuti, sociální pracovníci, učitelé – lidé, kteří mají přirozenou potřebu pomáhat, jsou pro narcisty lákavou kořistí.

Zajímavé téma, na které se ptal jeden posluchač, a tak jsem se rozhodla ho zařadit je, do jaké míry souvisí narcistická porucha s temperamentovými typy, jako je sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik.

Z výzkumů o narcismus se nepotvrdilo přímé spojení s jedním konkrétním temperamentovým typem, ale může se různě projevovat podle dominantních povahových rysů. Temperamentové typy vycházejí z historické typologie Hippokrata a Galéna, zatímco narcistická porucha osobnosti je klinická diagnóza.

Temperament je vrozená vlastnost osobnosti, která ovlivňuje naši reakci na podněty, emoční ladění a energii.Narcismus je patologický rys, který ovlivňuje mezilidské vztahy a sebehodnocení. Nicméně různé typy temperamentů mohou ovlivnit, jak se narcismus projevuje.

Jak se narcismus projevuje u různých temperamentových typů?

• Cholerik (výbušný, dominantní, energický) = grandiózní narcista: je agresivní, arogantní, manipulativní, netoleruje kritiku, silný narcistický vztek

• Sangvinik (společenský, živý, optimistický) = hledá obdiv, charisma používá k manipulaci, ale působí přátelsky.

• Melancholik (citlivý, analytický, introspektivní) = zranitelný/skrytý narcista: hluboká vnitřní nejistota, citlivost na kritiku, občas pasivně agresivní chování.

• Flegmatik (klidný, vyrovnaný, pasivní) = subtilní narcista (jemný, nenápadný) – vyhledává obdiv méně okázalým způsobem, využívá tichou manipulaci (skrytý narcismus).

Narcismus se může různě kombinovat s temperamenty, protože každý člověk má unikátní psychologický profil. Čisté temperamentové typy (cholerik, sangvinik, melancholik, flegmatik) jsou spíše teoretické modely, zatímco ve skutečnosti lidé vykazují rysy více temperamentů současně.

📌 Příklad: Někdo může mít cholerickou dominanci, ale zároveň melancholickou citlivost. To znamená, že se může projevovat agresivněji (cholerik), ale také se snadno cítit jako oběť (melancholik).

📌  Další možnosti: Sangvinik s cholerickými rysy. Jde o charismatického člověka, který využívá šarm k manipulaci (sangvinik), ale pokud ho někdo zklame, může se rychle rozčílit a mstít (cholerik).

🧠 Hraniční porucha osobnosti: emoční jízda a pocity prázdnoty

Lidé trpící touto poruchou osobnosti bojují s extrémními emočními výkyvy. Během dne mohou zažívat euforii, úzkost i hluboký smutek. Mají silný strach z opuštění. Děsí je pocit, že je někdo opustí (i domnělé). U člověka, kterého mají rádi, přepínají mezi idealizací (miluji tě) a devalvací (nenávidím tě). Mají sebedestruktivní tendence, přejídají se, sebepoškozují, vedou riskantní sexuální život a mohou zneužívat návykové látky. 

Často popisují chronické pocity prázdnoty. Cítí se emocionálně prázdní. Mají problémy s identitou. Neví, kým vlastně jsou, často mění zájmy, postoje i styl oblékání. 

Podle výzkumy mají lidé s HPO hyperaktivní amygdalu (centrum strachu a emocí) a sníženou aktivitu prefrontální kůry, která má za úkol kontrolovat impulzy.

Jak se projevuje porucha v běžném životě?

Někdo s HPO se cítí úžasně, když jí partner napíše zprávu, ale pokud odpověď přijde o hodinu později, propadne panice, začne si představovat nejhorší scénáře ("už mě nemiluje") a může reagovat sebedestruktivně. Nebo po hádce s blízkým člověkem přechází z intenzivní lásky k nenávisti a začne dotyčného ignorovat nebo urážet.

🧠 Histrionská porucha osobnosti: Emocionální divadlo a touha po pozornosti

Dokonce se jí přezdívá dramatická porucha osobnosti. Hned pochopíte proč. Tito lidé mají neustálou potřebu být středem pozornosti. Charakterizují je přehnané emoční reakce – často dramatizují, pláčou nebo zveličují situaci víc než je nutné. 

Nepěstují hluboké vztahy, spíše povrchní. Chtějí být obdivováni, ale jejich vztahy bývají nestálé. Používají expresivní výrazy a spíš bez detailů (například - to bylo prostě děsné, místo konkrétního popisu situace). Často koketují, svádí nebo se chovají vyzývavě, aby získali pozornost. Celkově se snaží působit okouzlujícím dojmem. 

Některé studie naznačují, že u této poruchy je zvýšená aktivita v limbickém systému (emoční centrum mozku) a snížená regulace emocí v prefrontální kůře.

Jak se projevuje tato porucha v běžném životě?

📌 Příklad: Osoba s histrionskou poruchou osobnosti vstoupí do místnosti a ihned začne hlasitě vyprávět příběh, gestikuluje a dělá dramatické pauzy, aby na sebe upoutala pozornost.

📌 Příklad: Během rozhovoru náhle přepne do extrémní emocionální reakce ("Tohle je ta nejhorší věc na světě!"), i když jde o běžný problém.

Terapie u lidí s poruchou osobnosti bývá složitá

Většina z nich na terapii nechodí dobrovolně, protože:

• Nevnímají své chování jako problém.

• Necítí vinu ani výčitky, takže nemají motivaci ke změně.

• Často obviňují druhé a odmítají převzít odpovědnost za své chování.

Když se přece jen dostanou na terapii:

Když jsou k tomu donuceni soudem – např. po kriminální činnosti. Kvůli tlaku rodiny nebo partnera – ale často jen předstírají zájem o změnu. Toto chování jsem zažila u ex partnera, byl na terapii jednou. Spíš to má za efekt, že se nadchnete, o to víc věříte ve změnu a doufáte, že se narcistní partner "napraví". Případně vyhledávají odbornou pomoc, pokud se objeví jiný problém (např. deprese, úzkosti, závislosti).

Problém je, že běžná terapie často nefunguje.

Tradiční přístupy zaměřené na empatii a sebepoznání na lidi s psychopatií a sociopatií nefungují, protože empatie nejsou schopní.

Některé výzkumy dokonce ukazují, že terapie je může udělat ještě nebezpečnějšími, protože se naučí lépe manipulovat. Případně se snaží manipulovat s terapeutem, což vede k jedinému – a to je neúspěšná terapie.

Existují tedy vhodné léčby?

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) někdy pomáhá lidé se sociopatií, pokud je zaměřená na ovládání impulzů a zvládání vzteku. Lidé s psychopatií většinou terapii odmítají nebo ji využívají k vlastnímu prospěchu. Farmakologická léčba je problematická, protože nemusí fungovat. Některé léky (např. stabilizátory nálady) však mohou pomoci kontrolovat agresi.

Lidé s poruchou osobnosti se mohou učit zvládat své emoce. Například časté výbuchy vzteku identifikují jako spouštěče svého agresivního chování a snaží se nahradit impulzivní reakce jinými strategiemi zvládání (např. dechová cvičení, zpracování emocí skrze psaní apod.).

Dialektická behaviorální terapie je úspěšná u hraniční poruchy osobnosti, ale někdy je adaptovaná i pro lidi s narcismem a sociopatií. Cílem je zlepšit regulací emocí a snížit impulzivní chování. Problém je, že lidé s psychopatií se často naučí imitovat "správné" reakce, ale vnitřně se nezmění. Člověk s narcismem se učí, že když mu někdo neposkytne obdiv, neznamená to, že je bezcenný. Zkouší rozvíjet sebeuvědomění a pochopit, že vztahy nejsou jen o jeho potřebách.

Skupinová terapie? Jak pro koho

Skupinová terapie funguje u hraniční poruchy osobnosti,  ale u psychopatů a sociopatů je problematická. Pro lidi s HPO je v Praze určený Kaleidoskop, ale jsou i další organizace nejen v hlavním městě. Myslím si, že spousta terapeutů už ví co a jak. Určitě víc než před lety, ale samozřejmě se mi to hůř posuzuje, protože jsem takový typ terapie přímo nevyhledávala. Pro lidi s HPO je důležité bezpečné prostředí a učení se sociálním dovednostem a jak zvládat různé situace. 

Problém u lidí s psychopatií a sociopatií je ten, že zneužívají slabosti druhých a mohou skupinu manipulovat. Zažila jsem někoho takového a bylo to hrozné. Neustálé hádky, do uzavřené skupiny ho ani nepustili. Díky bohu. Nerespektoval hranice druhých apod. Schválně vytvářel drama. Bylo to velmi nepříjemné a znemožňuje to zdravé fungování dynamiky skupiny.

Proč skupinová terapie funguje u hraniční poruchy?

Lidé s HPO mají strach z opuštění a bojují s extrémními emočními reakcemi. Skupinová terapie jim pomáhá budovat zdravější vztahy a učí je stabilizovat emoce. HPO je dobře léčitelná, protože: 

• Chtějí opravdovou změnu – jejich emoční bolest je tak velká, že vyhledají pomoc.

• Mají schopnost empatie – i když je někdy přehnaně emoční.

• Terapie jako DBT nebo KBT jsou vysoce účinné – mnoho lidí s HPO se dokáže výrazně zlepšit.

Člověk s HPO se v terapii učí zvládat intenzivní emoce a přestat reagovat impulzivně (např. sebepoškozováním nebo výbuchy vzteku). Po několika letech terapie může vést relativně stabilní život. A funguje na ně medikace, i když se dlouho tvrdilo, že ne. 

Myslím, že dlouhou dobu odborníci v Česku nechtěli připustit vůbec existenci této diagnózy a nechtěli lidé S HPO vůbec léčit, protože je měli zaškatulkované jako problémové. Panovalo a stále kolem nich panuje mnoho mýtů a nepochopení. Často se o nich mluví jako o manipulativních a žárlivých, což ale neplatí o všech a není to kompletní obrázek.

Ano jsou případy, kdy je tato porucha extrémní (jde o určitou škálu - od slabších příznaků po drsnější), ale spíš bych řekla, že převažují ti dobří – naopak mohou být velmi empatičtí a snaží se o nějaké dobro na světě. 

Terapie bývá náročná a zdlouhavá.

Překvapilo mě, že i u histrionské poruchy osobnosti může terapie vést ke zlepšení kvality života. Léčba se zaměřuje na přijetí osobnostních rysů a na způsoby, jak nejlépe reagovat na konfliktní situace, aby se pacient vyhnul dekompenzacím. Je důležité poznamenat, že úspěšnost léčby závisí na míře spolupráce pacienta a jeho ochotě pracovat na změně svého chování.​

Jak se ti článek líbil? Dejte mi vědět. Napište mi buď na Instagram Chci o tom mluvit, nebo na klara@chciotommluvit.cz 

📚Vybrané zdroje, ze kterých jsem čerpala: 

Durvasula, R. (2018). Should I Stay or Should I Go? Surviving a Relationship with a Narcissist.

Campbell, W. K., & Foster, C. A. (2007). The narcissistic self: Background, an extended agency model, and ongoing controversies.

Simon, G. (2016). In Sheep's Clothing: Understanding and Dealing with Manipulative People.

Ronningstam, E. (2016). Narcissistic Personality Disorder: A Clinical Perspective.

Stines, S. (2017). Gaslighting, Narcissist Abuse and the Flying Monkeys.

Kernberg, O. (1998). Severe Personality Disorders: Psychotherapeutic Strategies.

Blair, J. R. (2018). The Neurobiology of Sociopathy.

Babiak, P., & Hare, R. D. (2006). Snakes in Suits: When Psychopaths Go to Work.

Rizzolatti, G. et al. (2004). The Mirror-Neuron System and its Role in Imitation and Empathy.

Beck, A. T. (1999). Cognitive Therapy of Personality Disorders.