Jak vypadá život "po"? (díl II.)
Ve druhém díle článku si povíme něco o zbytku fází, kterými si oběti musí po opuštění jakéhokoliv narcistického vztahu (ať už s rodičem, partnerem/partnerkou) projít. Pokud jste dlouhodobě v kontaktu s toxickým člověkem, začnete pomalu, ale jistě ztrácet sami sebe. Cesta zpátky k sobě ale samozřejmě existuje.
Celou epizodu podcastu Chci o tom mluvit na toto téma si můžete pustit zde. Díl najdete také na Spotify.
Co se děje na psychické a fyzické úrovni, když člověk opustí narcistického partnera nebo přeruší kontakt s narcistickým rodičem? V minulém článku a druhém díle podcastu jsem mluvila o třech fázích, kterými si musí oběť projít. První je fáze odpojení (prvotní šok), druhá abstinenční a třetí fáze kognitivní disonance a flashbacky. V tomto článku se dozvíš o zbytku fázích a jejích projevech.
😵 4. Fáze ztráty identity a deprese
Ve vztazích s narcistickou osobou se vyskytuje emoční manipulace, gaslighting (forma psychické manipulace a citového zneužívání), devalvace, zrcadlení a vzniká traumatická vazba. V takovém vztahu nevědomky přetváříte svou identitu, abyste přežili. Přizpůsobujete se, ztrácíte se v očekávání toho druhého a zapomínáte, kým jste byli před tím.
Po utnutí kontaktu u narci ex partnerem jsem měla opravdovou krizi identity. Nevěděla jsem kdo jsem, co mám ráda, co chci, co budu dělat. Cítila jsem se tak nějak ztracená.
Je to proto, že je tato fáze spojená s narušením identity. Agresor (ať už rodič nebo manžel/ka, partner/ka) systematicky potlačovali vaši individualitu a příliš přesměrovávali pozornost hlavně na sebe.
Tomuto jevu se říká eroze identity. Oběť přestává postupně rozhodovat sama za sebe, a ani si toho nevšimne. Začne se tak nastavovat podle agresora – co říká, co je podle něj správné, jak se kdo má cítit apod. Nesouhlas může být potrestán (například ignorací, výčitkou, výbuchem, tichou domácností)
Průser je to v tom, že abyste se ochránili, odpojíte se sami od sebe, od svého kompasu, protože je bezpečnější hrát jeho hru.
Pochopila jsem, že jsem se ztratila v tom, abych byla dostatečně dobrá pro matku. Ale nějak jsem v tom celém zapomněla sama na sebe. Jako kdybych nemohla osobnostně dozrát, pochopit, kdo jsem. A ten vztah s narci-partnerem tomu akorát přidal.
Stvořily jsme fiktivní já, abychom přežily. Nezlobme se na něj, vytvořili jsme ho proto, abychom přežili.
V čtvrté fázi se mohou objevit příznaky deprese (v různé intenzitě), ale je to velmi časté a běžné. V podstatě jde o nahromaděnou energii ve vašem těle v podobě emocí, které jste nemohli prožít. Deprese je obranný mechanismus, aby vás všechny ty emoce nezaplavily naráz.
Co můžete cítit?
- hluboký pocit prázdnoty
- Ztrácíte motivaci a chuť do různých činností, a to včetně těch, které vám dřív přinášeli radost a byly pro vás důležité
- úzkosti spojené s každodenní realitou
- narušené sebevědomí a sebehodnota
- anhedonii (odpojení emocí od těla, tzv. necítíte nic)
Jestli jste fanoušci Harryho Pottera, tak Mozkomorové, co chytali ty špatné čaroděje, vymyslela J. K. Rowling právě po vzoru deprese, kterými sama trpěla. Možná si vzpomínáte na výrok Rona Wesleyho, když se poprvé setkal s Mozkomorem – "Bylo to, jako kdybych už nikdy neměl cítit radost,"
Důvod depresivní propadu leží v mozku, protože po odchodu z jakéhokoliv vztahu s člověkem s narcisem přichází tzv. "chemický crash". Nezdravá dynamika, která se ve vztahu s narcistním člověkem odehrává, vytváří v mozku neurochemickou závislost (podobně jako na drogách) – uvolňuje se dopamin, oxytocin a následně kortizol (stresový hormon).
Čtvrtá fáze je jednou z nejcitlivějších, nejzranitelnějších a zároveň nejvíc nepochopená od okolí
V momentě, kdy takový vztah skončí (ať už dobrovolně nebo po tzv. discardu (to je moment, kdy vás člověk s narcismem náhle, krutě nebo zcela bez vysvětlení opustí. Jde o odborný termín a doslova znamená "odhození".)
👉 Je to moment, kdy člověk s narcismem:
- náhle přeruší kontakt,
- zmizí bez vysvětlení (ghosting),
- nebo vás vymění za jiný zdroj pozornosti (tzv. new "supply")
- často se tak děje po předchozím ponižování, ignorování nebo "testování", jestli váš ještě ovládá.
Když vás někdo odhodí jako věc, zejména někdo, koho milujete a věřili jste, že on vás také, začnete věřit, že vaše hodnota je nulová. Dochází ke ztrátě důvěry v sebe i realitu a postupnému propadu sebevědomí.
Mohou se objevit myšlenky typu:
"Co když jsem si všechno vymyslel/a?"
"Možná jsem byl/a opravdu náročná."
"Kdybych byla jiná, neopustil/a by mě."
Časté věty obětí, které v terapii zaznívají:
"Já už ani nevím, co mám rád/a."
"Bez něj/ní nejsem nic."
"Zní to divně, ale aspoň jsem tehdy měl/a nějaký směr."
"Je mi prázdno. Bez smyslu."
Nezapomeňte, že jde o následky manipulace, gaslightingu a dlouhodobého emocionálního zneužívání – nikoliv odraz vaší skutečné hodnoty
Uvědomte si jednu věc – tahle fáze není vaše slabost, není to selhání. Je to přirozený neurologický a psychologický důsledek toxické vztahové dynamiky, kde byl člověk dlouhodobě:
zpochybňován
trestán za autenticitu
chválen za přizpůsobení
Ztráta identity není, že "nevíte, kdo jste" – ale že jste museli být někdo jiný, aby vás ten druhý "mohl" milovat podle sebe. A to je přesný opak toho, co je láska. U bezpodmínečné lásky znamená toho druhého přijmout bez výhrad. Samozřejmě, že se každý nějakým způsobem ve vztahu přizpůsobujeme. Je však důležité, aby to nikdy nebylo v takové míře, že začnete ztrácet sami sebe a nebude vám ve vztahu dobře.
Někdy musíme ztratit sami sebe, abychom mohli zjistit, že jsme celou dobu žili podle někoho jiného
Čtvrtá fáze je těžká, dala by se ale také nazvat návratem domů. Do vašeho těla, vašeho vědomí, vašich tužeb, snů a pomalinku zase začít žít a prozkoumávat svět.
Zdá se mi, že už od mala jsem hrála takovou divnou roli toho otloukánka, opravdu té oběti, protože jsem to musela nějakým způsobem snášet v dětství. Hrozně moc jsem ale toužila po matčině lásce a uznání.
Často jsem se cítila tak nějak mimo, a nejen v rodině, ale i v kolektivu. A jsem si jistá, že to na mě nemuselo být tolik poznat. Na střední se to proměnilo. Ale jak jsem šla do puberty, tak se traumata začala postupně probouzet a bylo zle. Začala jsem mít problémy se vztekem, několikrát se poprala. Sice se to nějak časem postupně srovnalo. Ale tím, že mám za sebou hodně traumatických události (a to i v dospělosti), tak mám pocit, že se to tak nějak ve mně kupilo.
Co za mě bylo hodně těžké, byly reakce okolí například na mého narci ex partnera. Věty typu: "Ježiš podívej se, co pro tebe udělal, ten puget růží, co ti přinesl, to tě musí přece milovat."
Někdo, kdo trpí narcismem si totiž dost často dává záležet na tom, jak působí na venek a velmi rád dělá velká a okatá gesta, skrze které se vás snaží manipulovat! Takže obecně ho vaši blízcí a okolí může mít za úžasného člověka a že oběť je tu vlastně on.
Vzpomínám si, jak jsem měla promoci na druhé vysoké škole a tehdy jsme s narci ex partnerem spolu nebyli už delší čas. On na mou promoci přišel bez ohlášení, což mě samozřejmě vykolejilo. Nečekala jsem to. Nikdo mě moc tehdy nepodržel, rozhodně ne tak, jak jsem to potřebovala.
Nakonec se mě někdo zeptal, jak to, že o té promoci ví. Nejdřív jsem netušila, jak se o tom dozvěděl, ale všichni si mysleli, že jsem ho pozvala schválně. To mě hrozně nakrklo. Přitom jsem pak zjistila, že na stránkách školy, které jsou veřejné, tato informace byla uvedená, takže si jí mohl přečíst kdokoliv. Nikdo nebral vážně, že mě znásilnil. Téměř nikdo mi v mém okolí nenabídnul zázemí a opravdovou podporu a to tak, aby to pro mě bylo dobré a opravdu nápomocné.
Vy trpíte traumatem a nikdo to nevidí, a ani nechce vidět. Takže můžete slyšet věty typu:
"Nechápu, co vyvádíš, proč ti je tak blbě, proč se k němu chceš vrátit, vždyť už jsi přece od něj" apod. To je ale bohužel obrovské nepochopení celé této problematiky...
Jak zpátky nalézt své staronové já?
Mně pomohlo dělat mini krůčky a pokládat si vědomé otázky, abych se dokázala vrátit sama k sobě, k tomu, co mám ráda, kam chci v životě směřovat. Já, sama za sebe, svobodná:
Co bych si dneska dala k obědu? Na co mám chuť?
Co bych teď chtěl/a dělat, kdybych se nemusela nikoho ptát
Co jsem si vždycky přál/a vyzkoušet?
Začněte si plnit sny. Klidně si napište seznam věcí, které byste rádi dělali nebo zkusili a plňte si je. Hlavně podle sebe.
Validujte své zkušenosti a dodejte jim váhu. To znamená, že je nebudete bagatelizovat a říkat věty typu – "Tak hrozné to nebylo, šlo to vydržet, nebyl jen zlý či zlá". Jde sice o obranný mechanismus, ale v dlouhodobém měřítku vám brání jít dál ve vaší cestě zotavení.
Ve chvíli, kdy vyrůstáte s narcistickým, kritickým, emočně nestabilním nebo emocionálně nepřítomným rodičem, naučili jste se přežít velmi podobně, jako jsem to popsala:
- přizpůsobovali jste se na úkor sebe, abyste přežili
- potlačovali jste emoce, aby vás toxický rodič přijal
- zpochybňovali své vjemy a pocity
- snažili jste se být ti "hodní" místo toho, abyste byli "opravdoví" a stavěli svou osobnost
Samozřejmě ve chvíli, kdy v něčem takovém vyrůstáte, vám vůbec nemusí přijít divné, když se k vám váš partner či partnerka takto chová i v dospělosti. Je to chaos, který znáte. Logicky vás pak mohou takoví lidé více podvědomě "přitahovat."
To ale neznamená, že je to vaše vina!!! Nikdy nezodpovídáte za chování druhého člověka!
Nevěřte lidem, kteří vám říkají, že za to můžete vy, protože jste si toho člověka vybrali. Není to vaše chyba. Kdybychom věděli, co je ten člověk zač, tak do toho přeci nikdy nejdeme a ohledně rodiny jde o argument, který je úplně mimo.
Neumím si představit, že bych tehdy jako malá řekla, co se mi doma děje. Lidé, kteří měli být mými vzory a autoritami, se často sami chovali nepředvídatelně a agresivně. Třídní učitelce bych se nikdy nesvěřila, když mě i spolužačku jednou zmlátila na lyžáku.
Matka se ke mně chovala chvílemi hrozně a těžce mě týrala. Sestra si na mě také vybíjela své nálady, ať už fyzicky či psychicky. Táta byl pryč… přišlo mi normální, že se ke mně někdo takto chová. V dospělosti to už to bylo trochu jinak. Tehdy jsem ale nevěděla nic o narcistní poruše a že bych mohla na takového člověka narazit ve vztahu.
📊 Tvrdá data
Podle výzkumů 70–90 % obětí narcistického zneužívání vykazuje ztrátu identity, těžkou únavu, deprese, úzkosti a disociaci ( oddělení se od sebe, od svých pocitů, od svého těla. Jste odpojeni, abyste tu bolest tolik necítili).
Co se děje s vaším tělem?
Posttraumatická stresová porucha má velký vliv na náš mozek. Vaše tělo si ale pamatuje všechno. Nervový systém "vzpomíná" na trauma, které je uložené v těle. Takže děti, které vyrůstali s toxickým rodičem mohou kráčet do života s ošklivými přesvědčením jako - "možná je chyba ve mně. Kdybych byla lepší, matka či otec by mě milovali." Taková přesvědčení však přenáší do svých budoucích vztahů a stávají se velmi zranitelnými.
Osobně jsem bojovala s tím, že nejsem dost dobrá a že si nezasloužím lásku. Že někoho jako já, nikdo nebude doopravdy chtít a hluboce milovat, protože jsem rozbitá. Dokázala jsem se toho zbavit natolik, abych si dovolila lásku do svého života vpustit a s tím i lidi, kteří za to stojí.
➡️ 5. fáze – Hoovering a návrat traumatu
Tato fáze je opravdu důležitá, protože je poměrně záludná. Právě zde totiž hrozí velké riziko, že znovu spadnete do toxického vztahu.
"Hoovering" je termín odvozený od vysavače Hoover (jde o běžnou značku vysavačů) a to proto, že člověk s narcismem se snaží doslova "nasát zpátky" oběť, kterou předtím odkopl sám, ignoroval ji nebo ničil natolik, až se rozhodla odejít sama.
Ale pozor:
Člověk s narcismem se vám neozve proto, že se změnil, ale proto, že potřebuje nový přísun pozornosti. Nevnímá lidi jako plnohodnotné osobnosti, ale spíš jako nástroje (jsou pro ně zdrojem pozornosti, obdivu, potvrzení vlastní moci a tak dále).
Ve chvíli, kdy se vzdálíte, začnete se pomalu uzdravovat, stavíte si hranice nebo přestáváte reagovat, tak člověk s narcismem začne panikařit.
Zažívá vnitřní kolaps ega, takže se snaží znovu převzít kontrolu. Abyste to pochopili z jeho perspektivy, tak v jejich světě to funguje takto…
Kontrola = Dominance = Bezpečí pro jeho ego
Lidé s narcismem neumí regulovat sebeúctu zevnitř, proto potřebuje neustále potvrzení zvenčí. A pokud není žádný nový zdroj na obzoru nebo není dost silný, aby ho uspokojil, začne lovit v minulosti.
A my jsme jako oběti osvědčený zdroj, protože už nás velmi dobře znají a vědí, jaké knoflíky zmáčknout, aby nás lapili
Za sebe chci říct, že když jsme se k sobě s narci ex partnerem několikrát vrátili (téměř pokaždé mě vyhmátl ve velmi zranitelném stavu, hlavně když mi nebylo psychicky dobře, tak jsem si nechala "pomoct" (to dávám do velkých uvozovek).
Každý ten návrat/odchod pro mě byl drsnější a více se negativně podepsal na mé psychice
Tím došlo několikrát k retraumatizaci. Čím více nade mnou ztrácel kontrolu, tím to bylo horší. Nakonec to dopadlo tak, že mě několikrát brutálně znásilnil. Samozřejmě věděl, co se mi stalo v dětství. O to víc mi přijde odporný, co udělal. Tohle ale bohužel znamená mít narcistického partnera. Jste mu ukradení. Nemiluje vás. Nedokáže to. A pro své uspokojení, udělá všechno. A to tak, že vám s naprostým klidem způsobí trauma, a vy budete nuceni s těmito bolestnými vzpomínkami žít do konce života.
V další částí článku se dozvíte něco o tom, proč je tato fáze pro oběti tak nebezpečná a jak se s vámi i po rozchodu bude snažit člověk s narcismem manipulovat. 👇
📚Vybrané zdroje, ze kterých jsem čerpala:
Durvasula, R. (2018). Should I Stay or Should I Go? Surviving a Relationship with a Narcissist.
Simon, G. (2016). In Sheep's Clothing: Understanding and Dealing with Manipulative People.
MacKenzie, R. (2018). Silence as Emotional Abuse: Understanding Narcissistic Silent Treatment.
Stines, S. (2017). Gaslighting, Narcissist Abuse and the Flying Monkeys.
McBride, K. (2013). Will I Ever Be Good Enough? Healing the Daughters of Narcissistic Mothers.